Čínský psací stroj

Čínský psací stroj
15 / 10 / 2019 Martin Kváča

Již během mých studií před několika desítkami let byla otázka adeptů sinologie, zda existuje něco jako čínský psací stroj, celkem častá. Čínský jazyk disponuje několika desítkami tisíc znaků, a gramotným se čtenář stává až po „pozření" alespoň patnácti set z nich. Pokud je vysokoškolsky vzdělaný a má, jak čínské mudrosloví praví, „břicho plné znaků", pak ovládá něco kolem tří až pěti tisíc znaků. Je tedy zřejmé, že takový psací stroj je otázkou do oblasti science-fiction. Jak se tedy ale v čínštině doopravdy píše?

Nelze se divit, že budoucího sinologa, ale i každého dalšího fanouška či milovníka čínské kultury, tato otázka napadne. Odpovědi našich učitelů, znalců a odborníků, byly zdrženlivé, a místo toho nám bylo opakovaně tvrzeno, že čínský sazeč znaků v tiskárně byl jedním z nejvzdělanějších členů čínské společnosti.

S příchodem osobních počítačů se situace začala povážlivě měnit, a to nejenom ve prospěch aspirantů studia sinologie, ale i samotných uživatelů čínského jazyka, rodilých mluvčí. Technologie jsou nyní již tak daleko, že si i mezi adepty čínštiny lze posílat znakové SMS zprávy, ovšem pod podmínkou, že umíte a ovládáte čínskou abecedu.

„Copak čínský jazyk má abecedu?" bezděčně zvolají ti, kteří správně tuší, že čínský jazyk používá čínské znakové písmo, jehož se uživatelé jen tak nevzdají! A znakového písma se nevzdají hned z několika důvodů!

Především tomu brání vysoký stupeň homonymie. Slabik, které znějí stejně nebo podobně, je totiž v čínštině opravdu hodně a rozliší je až znakové písmo. Pak je to také dialektická různost. Číňané z Pekingu nerozumí nářečí Číňanů ze Šanghaje. A obyvatelé Kantonu opět nerozumí dialektu šanghajskému či nářečí pekingskému. Mezi nim je proto nutné použít standardní čínštinu.

Třetí nezanedbatelnou otázkou je i problém přejímání kulturního dědictví, zachovaného ve znacích. Přesto čínský jazyk abecedu má a v průběhu historického vývoje jich měl hned několik.

Pro psaní znakových SMS zpráv nás pak bude zajímat fonetická transkripční abeceda pchin-jin c'-mu (pinyin), která je založená na latince. Používání této abecedy bylo schváleno v roce 1958. Je určena k transkripci znaků, k označování jejich výslovnosti a tónového průběhu morfému a má napomáhat šíření obecné čínštiny nebo jen jejímu správnému čtení.

Ukažme si psaní na názorném příkladu. Na klávesnici, kde je latinka, se napíše první slovo – slabika – xie. V nabídce znaků se objeví prvních šest nejužívanějších znaků s výslovností xie a uživatel si z této nabídky vybere ten znak, který mu vyhovuje. Tedy xie, v české transkripci sie s významem děkovat. Takto se pokračuje dál, až je napsána celá zpráva: Xiexie nide liwu. Mading. – v české transkripci Sie-sie ni-te li-wu, Ma-ting. – s významem: Děkuji ti za dárek, Martin.

Dnes se tato abeceda používá v čínském i zahraničním tisku k přepisu vlastních jmen a názvů. V některých státech se pchin-jinu začalo používat místo dosud existujících národních transkripcí. U nás se stále používá česká tradiční transkripce, protože celkem obstojně vyjadřuje původní fonetický průběh, ovšem bez tónů.

Můžeme srovnat:

  • Česká transkripce: ... básník Čchü Jüan ...
  • Transkripce prostřednictvím pchin-jin: ... a poet Qū Yuán ...


Současný úzus praví, že se česká transkripční abeceda používá v krásné literatuře, zatímco čínská abeceda, tedy pinyin zimu (pchin-jin c'-mu) se používá v literatuře odborné, v tisku a na internetu.

Čínský psací stroj, přes veškeré indicie, skutečně existoval. První generace mechanických psacích strojů se objevila již na začátku dvacátého století. Následovaly další více méně úspěšné pokusy v následujících dekádách. Průlom pak nastal v osmdesátých letech, kdy inženýr a disident Wan Runnan (Wan Žun-nan) společně se svými partnery zavedl počítačové zpracování textu. Založili tehdy firmu: 四通新型产业公司; pinyin: Sìtōng xīnxíng chǎnyè Gōngsī (S'-tchung sin-sing čchan-jie kung-s') v roce 1984 v Zhongguancun, (Čung-kuan-cchun) přezdívaném jako čínské "Silicon Valley".

Byl to tehdy první krok k dnešnímu psaní znakových SMS zpráv, ale i editování textů, článků a knih. Díky této nové technologii tu v nedávné době, k úlevě studentů sinologie a rodilých mluvčích, vzniklo něco mnohem geniálnějšího, co se vejde do jedné malé kapsy. Je ale potřeba umět fonetický přepis znaků správně napsat. Tedy pokud nebudete chtít použít ještě jiné, modernější a zkratkovitější způsoby psaní. Pro ony fonetické přepisy pak nabízíme následující transkripční tabulku, kterou naleznete například zde.

Martin Kváča, sinolog a pedagog