Svatby, architektura, Kafka i diplomacie… Co motivuje mladé Číňany, aby se učili česky?

Svatby, architektura, Kafka i diplomacie… Co motivuje mladé Číňany, aby se učili česky?
16 / 9 / 2019 Jan Krejčí

Patří mezi ty Čechy, kteří se rozhodli pracovat a žít v Číně. Letos na konci léta odjel do čínské provincie S´-čchuan (Sečuán) a na tamní univerzitě začal vyučovat český jazyk. Jaké jsou vlastně motivace čínských studentů pro studium naší mateřštiny, které znají spisovatele a co je na naší zemi nejvíce zajímá? O tom pro Sinoskop.cz poreferoval ekonom a překladatel Jan Krejčí.

Od letošního září učím na jazykové vysoké škole v provincii S'-čchuan (tradičně Sečuán, pchin-jin: Sichuan, 四川, s významem Čtyři řeky) ve městě Čcheng-tu. Ovšem v Číně se za město označuje i to, co my bychom nazvali okresem, což je v tomto případě naprosto přesné. Škola je vzdálená od centra města 50 kilometrů a sídlí poblíž turistického městečka Tu-ťiang-jen. Podobně jako na jiných čínských vysokých školách je náš univerzitní kampus vlastně celé univerzitní městečko. Najdeme v něm kromě učeben, studentských a učitelských ubytoven a tělocvičen také supermarket, kino, kavárny, restaurace a hospody.

Chengdu Institute Sichuan International Studies University, jak zní oficiální název univerzity, se zaměřuje na výuku cizích jazyků. Není tedy divu, že ve škole takového zaměření najdeme i jazyk v Číně tak nepravděpodobný, jako je čeština. Dalšími jazyky, které se zde vyučují, jsou z evropských jazyků angličtina, němčina, španělština, francouzština, italština a ruština. Z mimoevropských pak japonština, vietnamština, thajština, arabština a severokorejština.

Studentů češtiny je tu v současné době kolem 60, tedy celkem dvě třídy. Pro zajímavost, celá provincie S'-čchuan má kolem 80 milionů obyvatel. To je podobné jako populace Německa, a rozlohou s Německem také snese srovnání. Takže procento obyvatel, které se učí česky je nula celá nula, nula... Ale to ani nemá cenu počítat, to je jen profesionální deformace ekonoma, který se stal učitelem češtiny.

Proč se ale mí čínští studenti rozhodli pro studium češtiny? Po několika rozhovorech se studenty jsem rozdělil důvody do dvou hlavních skupin: na praktické a romantické.

Každý z osmadvaceti dotázaných studentů, se kterými jsem hovořil, uvedl nějaký romantický důvod, ale jedenáct z nich uvedlo také alespoň jeden praktický důvod. Párkrát zazněla iniciativa Pás a stezka, ale z praktických důvodů jednoznačně vyčnívá vidina pracovního uplatnění, zejména ve státní správě nebo diplomacii, kde jsou potřeba tlumočníci a překladatelé pro každý stát bez ohledu na jeho velikost.

K praktickým důvodům můžeme zařadit také situaci, kdy byla čeština studentovi přidělena nedobrovolně, nebo to přinejmenším nebyla volba číslo jedna. Ve třídě mám takových studentů pět. Učili se rok rusky a poté byli převedeni na češtinu. S touto skupinou studentů soucítím, protože učit češtinu v Číně nebylo ani mojí volbou číslo jedna. Nicméně to nám nebrání přijmout život takový, jaký je, a snažit se udělat dobře to, co nám život zrovna přihrál.

Neplánované události dají člověku nahlédnout na život z té strany, z jaké by ho jinak nikdy nepoznal, a právě proto je v nich největší potenciál k osobnímu růstu. Po dvou týdnech výuky mohu říci, že nyní bych neměnil. A protože českou národní vlastností je humor (pokud odhlédnu od těch negativních), tak se ho v nejvyšší míře snažím pěstovat i ve svých hodinách, aby i tito studenti našli cestu k Česku a češtině.

Romantickým důvodům kraluje krása Prahy a vůbec celého Česka. Praha je tu kupodivu známá z romantických písní a filmů, ale samozřejmě také jaké město, kam si jezdí Číňané dělat svatební fotky. Nepřekvapí, že zejména dívky se rozplývaly nad krásnými budovami a dlážděnými ulicemi, kde si jistě představovaly samy sebe ve svatebních šatech a s kyticí v ruce.

Neznají Cimrmana. Zatím...

Chlapci uváděli svůj zájem o české pivo a také hokej. Někteří z nich uvedli, že chtějí být průvodci a zažít nějaké dobrodružství. Na krátkou chvíli jsem zauvažoval o dobrodružství, které by mí studenti asi zažili v některých pražských směnárnách, u některých taxislužeb nebo třeba na cestách po českých dálnicích, které se s těmi čínskými dají sotva srovnat. Ale ovládl jsem se. Raději jsem podpořil jejich entusiasmus, abych ukázal i naši národní hrdost, a zmínil jsem pár pozitivních věcí. To ostatně Číňané ocení více.

Je pravda, že Česká republika má co nabídnout, zejména v architektuře. Přestože jsou moderní budovy v centru Čcheng-tu naprosto úchvatné, okraje města se podobně jako ve zbytku Číny omezují na šedivé obytné domy a jednotvárné krychle s nápisy banka, úřad, nemocnice, škola, supermarket atd... Odtud pramení nadšení Číňanů pro krásu českých měst.

Jako další přitažlivý aspekt Česka se studentům jevila česká literatura a důvodem pro studium češtiny je tedy i touha přečíst si některá díla v originále. Z českých osobností někteří znají Kafku a Kunderu. Zato o největším Čechovi Járovi Cimrmanovi ještě neslyšeli, zde vidím prostor k osvětě.

Moji studenti jsou pilní a projevují zájem. V takovém prostředí se pracuje jedna radost. Jako Čecha se mě přirozeně ptají na život v Česku a vše, co s tím souvisí. Na závěr uvádím jeden z povedených dotazů, který mě pobavil svou roztomilostí: „Jak chutnají česká jídla? A jak chutnají české alkoholy?" Třeba jim to někdy budu moci ukázat i v praxi...

Jan Krejčí, ekonom a překladatel